Radek Hájek: Cenové stropy firmám nepomáhají tolik, jak se zdá. Největší problém je nejistota.
Jeden strašák mizí, druhý už čeká za rohem. Zastropování cen firmám krátkodobě ulevilo, ale pomoc jednou skončí. Ve chvíli, kdy nejde jen o výši nákladů, začíná být největším problémem neschopnost je předvídat.
Komentář Radka Hájka, Chief Client Officera Fidoo
Podle nedávné jarní predikce Svazu průmyslu a dopravy dnes český byznys funguje ve dvou paralelních světech. Ten první, takový hlas srdce, říká: „Inflace zpomaluje, ekonomika by letos mohla růst kolem 2 až 3 procent a postupně se otevře prostor pro levnější úvěry.“ Ten druhý je hlas rozumu a reality: „Ceny energií a pohonných hmot skáčou o desítky procent, stát je tlumí zásahy a nikdo neví, co bude za měsíc.“
Většinou se vyplácí – a v byznysu obzvlášť – naslouchat hlasu rozumu. Zásahy státu, jako je právě zastropování cen pohonných hmot, jsou po ekonomické stránce naprosto klíčovou krátkodobou pomocí, ale z dlouhodobého hlediska za nimi číhá na firmy past. A ta se týká jejich hospodaření. Kombinace optimistických vyhlídek a nepředvídatelný vývoj cen surovin totiž firmám zkomplikuje plánování víc než samotná výše nákladů.
Zachovat si ostražitost
Firmy nevědí, jak dlouho opatření vydrží, ale hlavně co přijde, až skončí. Část z nich předzásobuje, jiná dohání odložené výdaje, další naopak investice odsouvá. Poslední data Direct Fidoo Indexu firemních nákladů ukazují, že české podniky dnes fungují ve vlnách, chvíli brzdí, chvíli zrychlují. V březnu například firmy utrácely častěji, ale zároveň i více za jednotlivé nákupy.
Výsledkem není stabilní růst, ale kolísání ve stylu „brzda–plyn“. Vidíme tak v přímém přenosu, že nepředvídatelnost výdajů je pro jejich finanční plánování i růst byznysu náročná.
Cenové stropy tak krátkodobě uleví, ale do budoucna ztěžují (už tak narušenou) schopnost firem plánovat. Proto je nesmírně důležité, aby v těchto dobách firmy neusly na vavřínech, udržely si svou morálku, a ještě pevněji řídily své cashflow.
Kdo neuhlídá finance, krachne
Dopady poté nejsou jen teoretické. Podle dostupných dat loni v Česku zkrachovalo téměř 1200 firem, nejvíce od pandemie. A letošní rok nebude o moc klidnější.
Kombinace kolísajících nákladů, slabší poptávky a omezené schopnosti plánovat dopadá nejtvrději na menší podniky, které jsou o to víc ohroženy zánikem. Velké firmy mají výhodu, mohou si náklady zajistit dopředu, mají rezervy i vyjednávací sílu. Malé a střední podniky fungují jinak a často pracují s minimálními maržemi a menším finančním polštářem. Každý nepředpokládaný výkyv se tak rychleji promítne v jejich cash flow.
Jinými slovy, největším rizikem pro firmy je nyní hlavně proměnlivé prostředí a neschopnost na něj rychle reagovat. A když firmy neumí předvídat externí náklady, tak začíná rozhodovat něco jiného: jak dobře mají pod kontrolou ty interní. Tady se láme rozdíl mezi firmami, které období volatility zvládnou, a těmi, které ne.
Udržet pořádek i v jistotě
Ulevit firmám s náklady ve chvíli, kdy je situace tak neudržitelná jako teď, je samozřejmě správně. Z krátkodobého pohledu se firmám náklady sníží a trochu se jim i ekonomice uleví. Je potřeba ale počítat s tím, že stropy jednou skončí. Mít naprostý přehled o tom, jak vypadají výdaje teď, jak by měla vypadat ideální trajektorie do budoucna a co nás čeká za druhým a třetím rohem je nutnost. Firmy, které mají detailní přehled toto období přežijí (dost často) bez úhony.
Specifickou skupinou jsou firmy, pro které pohonné hmoty tvoří významnou část nákladů. Ty často nemají prostor spotřebu výrazně omezit, aniž by zasáhly samotný chod byznysu. Jedinou možností tak bývá přenést část nákladů na zákazníky, což je v konkurenčním prostředí citlivý krok. O to důležitější je mít dobře nastavené smluvní podmínky, kvalitní data a umět změny transparentně komunikovat.
Autor: Radek Hájek, Chief Client Officer Fidoo